Pozemek U Opavice 2-4

Příběh pozemku, na němž dnes stojí panelové domy U Opavice 2-4, odráží společensko-politické dějiny opavského regionu po druhé světové válce. Jak se odvíjely lokální i celospolečenské podmínky, pozemek měnil majitele. Prošel řadou vlastnických převodů, a to jak před výstavbou našich tří družstevních bytových domů, tak i po ní, včetně převodu ze soukromého do státního/obecního vlastnictví a po roce 1989 do jisté míry zpět do soukromého vlastnictví.

Historické události, které se v těchto změnách projevují, zahrnují:

• Konfiskaci majetku sudetských Němců po druhé světové válce v rámci procesu denacifikace a pak následné přerozdělení tohoto majetku novým (převážně českým) majitelům v rámci osídlování pohraničí.
• Převod soukromého majetku do státního/obecního vlastnictví v období socialistického režimu v letech 1948-1989.
• Po roce 1989, převod státního /obecního majetku do soukromého vlastnictví, a to ať soukromým či právnickým osobám (např. bytovým družstvům).

Převod soukromého majetku do státního v období socialismu se týkal i pozemku, na kterém se dnes nacházejí paneláky na ulici U Opavice. V letech 1963-1964 části tehdejších přilehlých soukromých parcel byly zestátněny, aby se tak vytvořilo místo pro panelové domy. V té době k několika rodinným domům na přilehlé ulici U Střelnice patřily rozsáhlé zahrady, které sahaly až k dnešní ulici U Opavice. Části těchto zahrad bylo zapotřebí odkoupit k vytvoření dostatečného prostoru pro výstavbu družstevních panelových domů. V letech 1963-1964 Krajský investorský útvar (KIU) oznámil majitelům zahrad, že části jejich zahrad budou použity k výstavbě paneláků a že budou odkoupeny za odhadní cenu.[1] Získání další, poměrně rozlehlé, části pozemku potřebného pro stavbu bylo méně složité, protože již spadal pod podnik Minerva (který výstavbu panelových domů inicioval) a sloužil jako zahrádkářská kolonie pro zaměstnance podniku ubytované v přilehlém bytovém domě „Minervák“ na ulici U Střelnice.

Krajský investorský útvar (KIU) v Ostravě fungoval jako zprostředkovatelský úřad, jehož rolí bylo získat (formou odkupu nebo i vyvlastněním) pozemky pro nově vzniklá bytová družstva v regionu. KIU získal parcelu potřebnou na stavbu tří paneláků U Opavice odkupem a následně ji převedl ze soukromého vlastnictví do kategorie “operativní správa veřejného sektoru“. Povinný prodej pozemků za pomoci KIU je příkladem způsobu, jakým socialistický stát převáděl osobní vlastnictví na státní ve snaze zajistit požadované množství přiměřeného bydlení pro mladé rodiny při zachování komunistických principů vlastnictví. Pozemek na výstavbu paneláků po odkupu  následně spadal pod vedení okresního národního výboru a bytové družstvo jej mohlo trvale a bezúplatně užívat, aniž by jej ale vlastnilo.[2] V letech 1964 až do počátku devadesátých let se v těchto třech panelových domech narodilo a vyrostlo více než šedesát dětí, což naznačuje, že pozemek byl využit efektivně.

Podobné akvizice se historicky využívaly a využívají napříč politických systémů, ať už se jedná o socialismus nebo kapitalismus. Výsostné právo (Zákon o přednosti veřejného zájmu) je hojně uplatňováno například ve Spojených státech k vyvlastnění soukromých pozemků a jejich převodu do veřejného vlastnictví a užívání. Co je poněkud nezvyklé a snad specifické pro socialistický kontext, je prohlášení, že bytové družstvo představuje veřejný zájem.

Pokud sáhneme dále do minulosti, do doby několik desetiletí před výstavbou paneláků U Opavice, pozemek, na kterém byly panelové domy v šedesátých letech postaveny, dále odráží i historii vyhoštění a vyvlastnění německého obyvatelstva z československého pohraničí. Zatímco před rokem 1964 byly rodinné domky na ulici U Střelnice (jejichž majitelé odprodejem části zahrad pomohli vytvořit prostor pro naše tři paneláky) v soukromém vlastnictví českých obyvatel, před odsunem sudetských Němců v letech 1848–1950 patřily některé z těchto domků právě Němcům. Mnozí z dnešních majitelů domků a zahrad U Střelnice svůj dům původně získali v roce 1950 přidělením a odkupem od Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Tyto dva úřady měly, na základě Benešových dekretů, za úkol přerozdělit a prodat majetek zabavený od německých vlastníků novým (převážně českým a slovenským) majitelům. Za zamyšlení stojí, že některé z těchto domků a pozemků patřily před válkou židovským obyvatelům. Před druhou světovou válkou totiž více než 3 % obyvatel Opavy byli lidé židovského původu. Jejich majetek byl před nebo během války zabaven a mnozí z nich posláni do koncentračních táborů.

Po roce 1989, konkrétně po legislativních změnách v letech 1994 a 2014, se družstevní samosprávy, včetně samosprávy U Opavice 2-4, staly právoplatnými vlastníky svých bytů a  podílovými spoluvlastníky budov i pozemků, které do roku 1989 patřily státu. Jednotliví členové družstva si nyní buď mohou bytovou jednotku (a procentuální podíl na budovách a pozemku) odkoupit do soukromého vlastnictví, nebo ji ponechat ve vlastnictví družstevním. Stále více členů dnes převádí své byty a podíly na budovách a pozemku do soukromého vlastnictví, což do určité míry ale znesnadňuje fungování družstevní samosprávy, která musí brát v potaz skutečnost, že zatímco některé bytové jednotky jsou v soukromém vlastnictví, jiné zůstávají majetkem družstva.

Zdroje:

– Státní okresní archív Opava
– Jarmila Smolková. Rozhovor. 7. 8. 2018 Opava
– Katastrální mapa 1965, Státní okresní archív Opava

[1] Děkuji paní Jarmile Smolkové, majitelce domu U Střelnice 10, za poskytnutí informací a dokumentů o tomto procesu zestátnění pozemků. Paní Smolková také poskytla ilustraci „Osidlovací úřad a Fond národní obnovy.“

[2] Korespondence mezi předsedou družstva Minerva a KIU z roku 1966 dokládá, že situace ohledně vlastnictví parcely byla pro zástupce družstva překvapením.