Libuše a Mirek Masaříkovi, U Opavice 4, 24. 7. 2018
“Byli jsme tady šťastni, parta byla dobrá, to byla úplně jiná družnost . . .”
Manželé Masaříkovi se přistěhovali do paneláku U Opavice 4 v květnu 1965 a vychovali tady syna a dceru. Žádost o byt v Opavě si podali v roce 1962. Byli už svoji, ale neměli kde bydlet. Pana Masaříka v té době poslali na montáž až do Kralup nad Vltavou, zatímco paní Masaříková pracovala jako sanitářka v opavské psychiatrické léčebně a bydlela mezitím v podnájmu. Později začala pracovat v Silesii a opravovala výtahy. Pan Masařík byl nějakou dobu zaměstnán v OSP, ale v roce 1969 z politických důvodů práci ztratil a nakonec byl přeřazen do Zemědělského stavebního sdružení, kde byl velice spokojený. Když manželé dostali přidělený třípokojový byt v paneláku v Opavě, byli velmi šťastni. V rozhovoru srovnávají, jak bydleli jejich rodiče s tím, jak se jim bydlí U Opavice. Rodina paní Masaříkové bydlela v Horním Benešově ve dvoupokojovém bytě, kde jich celkem žilo 7. V rozhovoru také mluví o brigádách BSP a jak pro ně i pro ostatní bylo důležité okolí pěkně upravit, aby se tady všem dobře žilo. Brigády byly také jedním z míst, kde se lidé z paneláků poznali. Pan Masařík se dále zamýšlí nad generačními rozdíly. Dnešní generace většinou nemá stejný vztah k tomuto prostředí, jako měli prvousedlíci, kteří do výstavby a úprav okolí investovali hodně společné práce a úsilí.
