Luboš a Jolana Kozákovi, U Opavice 4, 8. 8. 2018
“Když šli kluci do školy, zjistili jsme, že do pokojíčku nevměstnáme dva psací stoly.”
“Tady přes roh pokoje bylo takové patro, kde si i děti z paneláku chodily hrát. To byla taková pospolitost, na kterou rádi vzpomínáme.”
Luboš Kozák se přistěhoval do bytu U Opavice 4 v roce 1985, kdy byt získal od bratra. Po svatbě se k němu v roce 1988 přistěhovala manželka Jolana. Luboš je učitel biologie a chemie v Kravařích a Jolana už třicet let učí na speciální škole v Opavě. Mají dva syny, z nichž jeden při studiu pracuje pro družstevní restauraci v Brně a také vaří veganská jídla pro lidi bez domova. Starší syn je nadaný matematik, pracuje ve financích, vydělává a snaží se dotovat bratra. Když synové vyrůstali, tak si ke Kozákům chodily hrát všechny děti z paneláku, i když jich v té době už tady moc nebylo, a Kozákovi na to mají moc pěkné vzpomínky. Také si vybavují to, jak museli přestavovat byt, protože nemohli do pokojíčku vměstnat dva psací stoly. Jolana vyrostla v rodinném domku v Kateřinkách a na bydlení v paneláku si nemohla dlouho zvyknout, ale pro syny se jí prostředí líbilo. Baví ji zařizování prostoru, malování a barvení a Luboš její nápady pomáhá realizovat. V rozhovoru také srovnávají družstevní samosprávu U Opavice s družstevním kolektivem v Brně, ve kterém je zapojen jejich syn.
